Dříve také psané jako Libšice, ještě dříve Liebsitchz, je jedna z původních tří obcí tvořící současné město Libčice nad Vltavou (spolu s Letkami a osadou Chýnov). Území Libčic bylo osídlené již v 5. až 3. tisíciletí před n.l. První písemné zmínky o Libčicích pocházejí již z roku 993. Najdeme je v zakládací listině Břevnovského kláštera. Kníže Boleslav II. věnoval klášteru ves Libšice , pole, les a část řeky i s rybáři. Další zmínka je z roku 1052, kdy Břetislav I. dává vznikajícímu kostelu ve Staré Boleslavi za hlídače Sematu z Libčic .
Dominantou Libčic býval hrádek Liběhrad (zvaný též Hrádek či Libušin hrádek), stojící na skále nad řekou. Jeho počátky spadají zřejmě až do 13.-14. století, první písemná zmínka pochází až z roku 1532. Liběhrad pravděpodobně založil Zbraslavský klášter a tak jeho původ neodpovídá pověsti, že jej v roce 711 založila samotná kněžna Libuše. Většina trosek hradu byla zničena při budování železnice v 19. století a z hradu tak zůstaly zachovány jen malé zbytky zdiva.
V Libčicích se, na rozdíl od ostatních dvou obcí, nacházely dva kostely. Barokní katolický kostel sv. Bartoloměje byl postaven v letech 1763-1769 na místě původního románského, později gotického kostela. Evangelický kostel v pseudorománském stylu byl dostavěn v roce 1867. Při katolickém kostele už od 14. století fungovala škola.Samostatnou školu pro všechny tři obce měly Libčice od roku 1779.